Slaměnka

Lenka Neradová

1:Už tolik vody F#uplynulo, cos' mi pG#oslal růžovou slBmaměnku,
poslals', pF#oslals' pG#o Martinovi na bílým kBmoni,
osudný F#omyl potkal nás dvG#a na tomhle svBmětě šedivémF#,
teď nenávist kBme mně všude tě stG#íhá, všude tě hF#oní.
R:Jen oko plBmáče pořád dG#ál,
jablka slF#adká letos bG#udou,
vyhlídka nBmad městem zarůstá vG#ousem
a vlci rvF#ou, rvG#ou mé srdce, rvBmou.
2:Stačí jeden pohled letmý jen a srdce puká jako tenkrát
jak bunda z kůže z druhé ruky, z ruky dřevěné,
ten hadr nepřežil naši lásku, to srdce buší však jak tenkrát,
pozdě už utéct, jen zmatek v očích prozradí neměnné.
R:Jen duch kostela vzpomínky budí,
struny kytar do očí slzy hrnou,
vyhlídka nad městem zarůstá vousem
a vlci rvou, rvou mé srdce, rvou.
3:Rozkvetlý kaktus ve sklence vína utopí žal můj nekonečný,
přívěsek s citátem biblickým: oko za oko jen,
na všechno pozdě je, na lásku též, teď už si neutečem,
už padá nebe, náš pán se zlobí, už puká zem.
R:Naposled zavane zdejší vítr,
možná, že svitne slunce nad hlavou,
vyhlídka nad městem sežehlá ohněm,
i naše srdce nicotná teď plameny rvou ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:39.435+00:00
Výsledky hledání: